Štve tě, pokud někdo dělá chybu nebo se chová nevhodně, ale ruda tě dostane až moment, když není ochoten poslouchat dobře míněné rady. Ale proč by měl?
Nemám nic proti tomu, pokud někdo dává radu. Dobrá rada je přece nad zlato. Jak to, že z toho lidé nejsou nadšeni? Než začneš někam vylévat studnice moudrosti, potřebuješ vědět, že nejsme všichni na stejné pozici a ve stejné životní situaci. Představ si, že každé ucho v tvém okolí může být nastaveno na jinou frekvenci. Zjistit ji může stát čas a pokud ti to nestojí za námahu, pravděpodobně by si neměl házet „perly sviním“.
Ať se ti to líbí nebo ne, na poslu záleží. Osobně se snažím používat na sebe dvojitý metr. Snažím se nehledět, kdo ke mně říká, ale co mi chce říct. Na druhé straně, když mluvím k jiným, respektuji, že je podstatné, co pro ně představuji.
V jakém vztahu jsem s člověkem, ke kterému přicházím? Mám respekt nebo jsem cizinec? Jsem autorita nebo konkurence? Rozumět tomu je velkou částí úspěchu každého, kdo se ocitne v pozici mentora.
Dávám ve skutečnosti lidem důvod k tomu, aby mě poslouchali? Často nestačí mít logicky dobrou radu a správné argumenty. Nemálo záleží na tom, jestli tvůj život má nějakou váhu, zda inspiruje nebo je hodný obdivu.
Zatímco nebudeš pracovat na sobě, neovlivnil věci kolem sebe. Možná krátkodobě, dokud se neprozradíš. Zprávu, kterou chceš předat, potřebuješ ztělesňovat. Pokud nikdo neposlouchá tvé rady (pokud má na výběr), problém nebude v přijímači, ale ve vysílači.
Ptej se sám sebe:
Jakou autoritu mám v tomto tématu?
Co jsem dokázal tak, aby to mohlo inspirovat nebo nadchnout?
Co v mém životě potvrzuje moje slova?
Pokud nedokážu odpovědět na tyto otázky, měl bych se obávat spíše o posla jako o adresáta.
–
